Muzeum vojenského opevnění MO-S15

Zbraně

LK ZB vz.26 vyvinul v roce 1924 V. Šlo o vzduchem chlazený lehký kulomet s výměnnou hlavní. Výrobní označení znělo Praga vz.24. Pod názvem BREN (BR-Brno, EN-Enfield). Výroba začala v Československé zbrojovce v Brně v roce 1925 a skončila v roce 1941. Za okupace se vyráběl pro německou armádu a ta ho používala pod označením MG 26 (t) (t-tschechisch, český). Hlaveň kulometu se dala rychle vyměnit a na přední části byl našroubován děrovaný tlumič plamene. Výměna hlavně byla nutná po 200 ranách nepřetržité palby. ZB vz.26 mohl střílet dávkami a jednotlivými ranami a byl vybaven sklopnou teleskopickou dvojnožkou. Modernizaci ZB vz.26 vznikly modely vz.27 a vz.30.
Těžký kulomet ZB-53 (vojenské značení TK vz. 37) je vzduchem chlazená zbraň v ráži 7,92 mm Mauser založená na principu odběru prachových plynů z hlavně. Zbraň vychází z těžkého kulometu vz. 35, vyvíjeného od roku 1933 pro útočnou vozbu (dobový výraz pro tanky, obrněná auta a obrněné vlaky) a pro potřeby Ředitelství opevňovacích prací. Od svého předchůdce se TK vz. 37 liší zvláště možností plné zaměnitelnosti součástek. Vyráběn byl od roku 1937 až do začátku 50. let, nejprve pouze v Československé zbrojovce Brno, v roce 1939 byla výroba přesunuta na nově vzniklou Zbrojovku Vsetín. Licence na kulomet byla před válkou prodána do Anglie, kde byla vyráběna firmou BSA v Birminghamu po celou válku pro britská obrněná vozidla pod označením BESA1. Dále byla zbraň v hojném počtu vyvážena do mnoha zemí, například do Rumunska, Jugoslávie, Argentiny a dalších zemí střední a jižní Ameriky a též do Číny, Íránu nebo Afghánistánu. Po okupaci tzv. Druhé republiky výroba dále pokračovala pro německý Wehrmacht. Z této výroby pochází i zde zachycená zbraň. Vývoj ve Zbrojovce Brno za války ale neustal, hlavní objem výzkumu byl věnovám zvláště na zvýšení kadence a u pokusných vzorků bylo dosaženo kadence až 1350 ran za minutu. Postupem doby ale docházelo k útlumu výroby ve prospěch německých typů a po válce pokračovala výroba nejprve jako dokončování ze součástek ještě z válečné produkce, v menší míře pak následovala novovýroba.
Kasematní minomet vz. 38 patřil mezi speciálně konstruované zbraně s nabíjením zezadu, s konstantním náměrem 45 stupňů, u níž se dostřel reguloval upouštěním části prachových plynů z hlavně. Předpokládalo se, že zbraně "G" doplní boční palby pěchotních srubů tam, kde terén vytvářel v palebné přehradě hluché prostory. Objekty měly pro minomet zvláštní střeleckou místnost ve spodním patře, situovanou pod pravou či levou kasematou hlavních zbraní. Do mobilizace bylo vybudováno a pro montáž minometů připraveno (včetně zabetonování minometné střílny) celkem 29 objektů TO: pět na Hlučínsku, šest na Králicku, pět na Náchodsku, sedm na Trutnovsku, dva na Opavsku a tři v úseku Staré Město pod Sněžníkem. Zbraně se však nedočkaly, ty firma dokončila až v letech 1939-40, kdy redukovanou objednávku převzala Wehrmacht. Kompletně byla zrušena původní objednávka střeliva čítající 54.140 min